-
To se mi líbí
-
Doporučit
Vážení,
hledám knihu, která obsahuje text balady o otci a jeho třech dcerách, kterou si pamatuji z jedné čítanky pro druhý stupeň základní školy. Jméno autora ani název bohužel nevím, pamatuji si pouze zhruba děj a několik úryvků.
Otec vdával své tři dcery jednu po druhé a každé se zeptal, jestli o něj bude pečovat, až zestárne a "nebude moct dělati". Každá z dcer mu odpověděla stejně: "Budu, tatíčku, toť budu, do vaší smrti, dá-li Bůh." Přišel čas, otec zestárl a přišel požádat o pomoc nejstarší dceru, ta mu ale řekla: "Když nemůžete dělati, jděte si chleba žebrati!" Otcova reakce: "Vzal hůlečku a zaplakal: "Čeho jsem se já dočekal!"" Šel za svou prostřední dcerou a ta ho také vyhodila se slovy: "Když nemůžete dělati, jděte se do lesa věšati!" Opakuje se: "Vzal hůlečku a zaplakal: "Čeho jsem se já dočekal!"" Až nejmladší dcera přijala svého otce vlídně se slovy: "Tu máte, tatíčku, jeztě, moje děti mně kolibtě."
Nejsem si tím stoprocentně jistá, ale možná by tuto baladu mohla obsahovat učebnice s názvem "Literární výchova pro 6. ročník základní školy", vydaná Státním pedagogickým nakladatelstvím v roce 1989.
Předem vám děkuji za pomoc.
Dobrý den,
balada, kterou hledáte je např. v: Literární výchova pro šestý ročník základní školy. Praha: SPN, 1991. S. 66 - 69. 8. uprav. vyd.
TŘI DCERY
(Moravská lidová balada od Příbora)
Měltě tatíček tři dcery,
všecky na vydaj byly.
Jak najstarší vydaval,
tři sta tolarů s ňu daval.
„Buděš mě, dcero, živiti,
jak něbudu mocť robiti.“
„Budu, tatičku, toť budu,
do vaši smrti, da-li Bůh.“
Jak tu prostředni vydaval,
dvě sta tolarů s ňu daval.
Buděš mě, dcero, živiti,
jak něbudu mocť robiti.“
„Budu, tatičku, toť budu,
do vaši smrti, da-li Bůh.“
Dy tu najmladši vydaval,
hole stěny ji věnoval.
„Buděš mě, dcero, živiti,
jak něbudu mocť robiti.“
„Budu, tatičku, toť budu,
do vaši smrti, da-li Bůh.“
Něminulo sedym roků,
šel tatiček v slabém kroku.
A šel najprv к svej Verušce,
к svoji najstarši dcerušce.
„Buděš mne, dcero, chovati,
ja už němožu dělati?“
Ona do komůrky vešla,
stary provaz odtaď něsla.
„Dy němožetě dělati,
jditě se do lesa věšati.“
Vzal hůlečku a zaplakal:
„Čeho sem sa ja dočakal!“
Vzal hůlečku, šel ze dveři,
šel ke svej prostředni dceři.
„Buděš-li mne ty chovati,
dy už němožu dělati?“
Ona do komůrky vešla,
stary sotorek přiněsla.
„Dy němožetě dělati,
jditě si chleba žebrati.“
Vzal hůlečku a zaplakal:
„Čeho sem se tež dočakal!“
A šel k tej najmladši dceři
a vchazel v strachu do dveři.
„Buděš-li mne včil chovati,
dy ja němožu dělati?“
A hned’ do komůrky vešla,
pěkny kolač mu doněsla.
„Tu matě, tatičku, jeztě,
moje děti mně kolibtě.“
„Dcerko, dcerko moje mila,
tebe sem najvěc bijaval,
včil sem u tebe milosť dostal.“
„Dobře stě to mně dělali,
že stě mne z mladu bijali.“
(Z knihy Moravské národní písně Františka Sušila)
Balada je v lašském nářečí, jímž se hovoří na severovýchodní Moravě.
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:97a4eb20-7927-11e3-989f-5ef3fc9bb22f
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
19.05.2016 17:27