-
To se mi líbí
-
Doporučit
Kdy se sklízí Artyčok ?
Dobrý den,
Artyčok je vzrostlá, teplomilná, okrasná, vytrvalá, velkému bodláku podobná rostlina s fialovými, modrými nebo bílými květy až 15 cm velkými. Barvu květů určuje odrůda. Má silný, do hloubky rostoucí kořen a rozvětvenou lodyhu s ostnatými, šedozelenými listy. Pěstuje se od nepaměti v oblasti Středozemního moře pro mohutná květní poupata, která rozkvétají od července do října. List se sbírá v době květu rostliny. V podmínkách našeho zeměpisného pásmu se artyčoky sklízí jednou ročně. Na internetu se lze dočíst, že v teplejších oblastech lze docílit i úrody 2x ročně. Další informace o této zajímavé a léčivé rostlině přikládáme níže:
ARTYČOK ZELENINOVÝ
Cynara scolymus L., artičoka zeleninová
Čeleď: hvězdnicovité - Asteraceae
Popis: Je to statná, vytrvalá, u nás obvykle dvouletá bodlákovitá rostlina, dosahující výšky asi 150 cm, někdy i více. Listy jsou peřenodílné, na spodní části šedavé. Mohutné květní úbory jsou umístěny na koncích květních os na rozvětvených lodyhách. Květy jsou modrofialové a rozkvétají obyčejně v červenci až srpnu. V zemi má silný řepovitý kořen.
Původ a výskyt: Artyčok pochází ze Středomoří. Nejhojněji se pěstuje ve Španělsku a pak ve Francii. Mimo Evropu pak na jihu USA. U nás se někdy pěstuje jako vynikající málo známá zelenina.
Artyčokům jsou botanicky i užitkem příbuzné kardy (Cynara cardunculus), které rostou planě v jižní Evropě a v severní Africe.
Sbíraná droga: list — Folium cynarae
Čas a způsob sběru: List se sbírá v době květu rostliny. Suší se rychle ve stínu za dobrého přístupu vzduchu. Lze jej sušit i umělou teplotou, která nesmí překročit 40 °C. Suchá droga se přechovává v papírových nebo v jutových pytlích.
Způsob pěstování: Rostlina je citlivá na mráz a proto sazenice ze semen vysévaných v únoru až březnu předpěstujeme v pařeništi případně ve skleníčku či v truhlících. Během předpěstování sadby udržujeme teplotu asi 15 °C. Rostliny z pozdějších výsevů v témže roce nevykvetou. Artyčoky můžeme rozmnožovat i vegetativně pomocí oddělků, které v dubnu odřízneme ze silnějších přezimovaných trsů. Oddělky musíme před výsadbou nechat zakořenit v pařeništi nebo ve skleníku. Po 15. květnu potom rostliny vysazujeme do volné půdy na vzdálenosti 70x70 až 100x100 cm. Vyžaduje půdu hlinitou nebo
hlinitopísčitou, dobře vyhnojenou. Rostliny někdy trpí fyziologickými chorobami způsobenými nižší teplotou. Nebezpečné jsou pozdní mrazíky v polovině května. Odolnost vůči nižším teplotám podporuje výživa draslíkem. Ze škůdců trpí zvláště na mšice, proti kterým lze použít PHOSDRIN E 50. Ošetření se smí provádět pouze mimo dobu květu a je nutno se řídit pokyny uvedenými na etiketě.
Na zimu musíme rostliny zakrýt chvojím nebo listím případně je vykopeme a přezimujeme v hlubokém pařeništi nebo ve sklepě.
Nejdůležitější obsahové složky: Droga obsahuje hořčinu, sliz, tříslovinu, flavony, inulin, různé enzymy, organické kyseliny, hodně vitamínu A a o něco méně vitamínu B.
Poznámky z historie: Jako kulturní rostliny mají artyčoky bohatou historii. Již před 2500 léty byly oblíbeným pokrmem starých Egypťanů. Rovněž ve starém Řecku a Římě si na nich pochutnávali boháči neboť vzniklo přesvědčení, že působí jako afrodisiakum. V 16. století se dostaly do francouzské kuchyně jako
lahůdková zelenina a o něco později i k nám. Ve své „Domácí kuchařce“ již paní Magdalena Dobromila Rettigová uváděla několik způsobů jejich úpravy.
Praktické využití: Droga má silný účinek na tvorbu a vylučování žluče, příznivě působí při zánětu žlučníku, žlučových cest a jaterní nedostatečnosti. Pomáhá při trávicích a dyspeptických potížích. Snižuje hladinu krevního cukru a hladinu cholesterolu. Podává se též při artérioskleróze, chorobách ledvin a má diuretické účinky. Podporuje činnost pohlavních orgánů a z toho důvodu se využívá jako afrodisiakum. Aplikuje se formou nálevu.
Kontraindikace: Těžké poruchy ledvin.
Způsob aplikace v léčitelství: Odvar: 2 čajové lžíce drobně řezaných listů povaříme 2 min. ve sklenici vody, 15 minut louhujeme a scedíme. Podáváme 2-3 sklenice denně.
Využití artyčoků v kuchyni: V kuchyni se používají ještě nevykvetlá poupata nebo pouze zdužnatělá květní lůžka. К přípravě pokrmů se od květního úboru odkrojí stonek, odstříhají se špičky zákrovních lístků a spodní ztvrdlé lístky. Vaříme je ve slané vodě a po ovaření se ze středu poupěte odstraňují i zárodky květů.
Zdroj: BODLÁK, Jiří a ZENTRICH, Josef Antonín. Léčivá síla bodláků. 1. vyd. Olomouc: Fontána, 1995. 143 s. ISBN 80-900205-8-5.
Artyčoky se v Evropě pěstují ve 4 liniích: čemomořské, francouzské, španělské a italské. Pro naše podmínky jsou nejvhodnější odrůdy francouzské, které jsou nejotužilejší. Z černomořských je to velkokvětá odrůda dorůstající výšky až 2 m - Taurida. Španělskou linii reprezentuje Green Globe s kulovitými, tyrkysově zelenými poupaty. Italskou Violetto di Chioggia s fialovými květy a francouzskou Veit de Laon, později kvetoucí s velikými poupaty a bleděmodrými květy. Kromě těchto kultivarů se pěstuje ve světě mnoho dalších. Semena z vlastní sklizně získáme jen v příznivých letech ze starších rostlin. Semena jsou podlouhlá, tvrdá, černě mramorovaná, 7 mm dlouhá. Na jeden gram je 20 až 30 semen, která si podržují klíčivost při dobrém uložení 6 až 10 let.
Zdroj: TRÁZNÍK, Karel. Pěstujeme zeleninu proti rakovině a jiným nemocem. Praha: Hobby Press, 1993. 136 s. Hobby kurz. ISBN 80-901512-0-5.
Informace z volného internetu:
Artyčok zeleninový (Cynara scolymus) je vytrvalá, silně rozvětvená rostlina s modrofialovými úbory květů, a patří do čeledi hvězdicovitých. Díky výrazným vykrajovaným listům stříbřitě zeleného zbarvení mají i mimo dobu květu velmi dekorativní vzhled. Hlavním účelem pěstování je ale sklizeň chutných květních lůžek.
Ve skutečnosti je to jedlý bodlák s ostny (vlastně listy), dobře se mu daří hlavně v teplých krajích kolem Středozemního moře – v Itálii, v Řecku a ve Francii. Jeho pupence se sklízejí ručně, těsně předtím, než rozkvetou. Artyčok má během roku hned dvě sezony : jarní a pak podzimní, která trvá až do listopadu. Právě na podzim sklízená poupata mívají až nachově fialovou barvu.
Jako zelenina se používají vařená zelená květní lůžka, která mají hořkosladkou chuť. Artyčok je oblíbenou zeleninou již několik tisíciletí. Poupata byla jako pokrm oblíbena už ve starověkém Egyptě.
Od šestnáctého století se artyčoky šlechtí v jižních státech USA a ve Střední Americe. Rostlina má svou domovinu v celém Středomoří − v Itálii se z ní vyrábí chutný hořký likér Cynar. Lze ji však pěstovat i v mírném klimatu.
Jídla z artyčoků mají skvělé dietetické vlastnosti. Hodí se pro diabetiky, protože obsahují inulin. Vhodné jsou i pro pacienty se žlučníkovými chorobami, záněty nebo s cirhózou jater.
Artyčok podporuje detoxikační činnost jater, tvorbu a vylučování žluči i trávicích enzymů. Zlepšuje trávení i látkovou výměnu. Má i účinky protialergické, což se uplatňuje především při léčbě ekzémů.
Artyčoky obsahují hořčiny, vitaminy skupiny B, draslík, vápník i železo, inulin, flavonoidy, tanin, organické kyseliny a soli a řadu dalších prospěšných látek.
BODLÁK, Jiří a ZENTRICH, Josef Antonín. Léčivá síla bodláků. 1. vyd. Olomouc: Fontána, 1995. 143 s. ISBN 80-900205-8-5.
TRÁZNÍK, Karel. Pěstujeme zeleninu proti rakovině a jiným nemocem. Praha: Hobby Press, 1993. 136 s. Hobby kurz. ISBN 80-901512-0-5.
http://www.ireceptar.cz/[…]/
http://www.lidovky.cz/jak-h[…]21009_114613_dobra-chut_glu
http://www.magazinzdravi.cz/artycok
Zemědělství
--
Národní knihovna ČR
13.09.2017 10:47