Alexander Dubček v Biškeku

Text dotazu

Dobrý den, zajímalo by mě, přes co jel malý Alexander Dubček z Československa do Biškeku a jak dlouho se tam jelo (asi vlakem)? Kolik lidí mohlo ze stejných důvodů opustit Československo v době meziválečné (předpokládám, že se Dubček v Biškeku mohl potkat krajany) a zůstal tam někdo do dnešních dní? Kde se lidé dozvěděli, že mohou do Biškeku jet (novinový článek)? Napište mi prosím, kde bych se o tom mohl něco dočíst (nejlépe něco novějšího).

Odpověď

Dobrý den,

o pobytu A. Dubčeka v SSSR se zmiňuje několik knih. Doporučujeme např.:

DUBČEK, Alexander, ŠIMEČKOVÁ, Eva, HOCHMAN, Jiří a ŠEDIVÝ, Luboš. Naděje umírá poslední: vlastní životopis Alexandra Dubčeka. Praha: Svoboda-Libertas, 1993. s. 20. ISBN 80-205-0351-X. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:7876f2f0-471a-11e3-b718-5ef3fc9bb22f  

Z dalších zdrojů doporučujeme následující; uvádíme kratší ukázky:

"Alexander Dubček se narodil 27. listopadu 1921 jako syn světoběžníka a socialistického stoupence a přesvědčeného pacifisty Štefana Dubčeka, vyučeného tesaře. Ale dříve než uzřel světlo světa v malém domku v rodném Uhrovi, v domku, ve kterém se předtím narodil významný slovenský národní buditel Ľudovít Štúr, překonal v lůně matky dlouhou cestu po moři, když se jeho rodiče s prvním synem vraceli z několika ročního pobytu a práce v různých místech Ameriky domů na Slovensko. Sotva však začal vnímat a objevovat svět kolem sebe, rozhodli se rodiče odejít do Sovětského svazu, kde v dobré víře jako členové Interhelpa pomáhali budovat socialismus. Dvacátého devátého března 1925 se vydala vlaková souprava s první částí výpravy, v které byla i rodina Dubčeků, ze žilinského nádraží na východ. Dětství a léta dospívání poté přežil Alexander Dubček v rodinném kruhu v gruzínském Pišpeku (později Frunze) a od r. 1933 v Gorkém, kde jeho otec pracoval v továrně na automobily (GAZ) jako tesař. Odtud se vrátil se svým otcem v roce 1938 jako sedmnáctiletý domů do Uhrovce к matce а к staršímu bratrovi, kteří se vrátili ze Sovětského svazu už v roce 1935. Dubčekův otec, přesto že byl komunista, se chtěl po zkušenostech v SSSR vyhnout přijetí sovětského občanství, které v té době začalo být nevyhnutelné. Nástup hitlerovského Německa, rozpad Československa, vznik Slovenského státu, ilegální komunistická aktivita otce jako vedoucího funkcionáře KSS, jeho nucené skrývání a nakonec i zatčení a uvěznění v Mauthausenu - v takovém rámci dospíval Alexander Dubček, dělník ve zbrojovce v Dubnici nad Váhem. Když v roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, Alexander nezaváhal a odešel к partyzánům, stejně jako jeho starší bratr Julius, který v lednu 1945 padl zasáhnutý střelbou německé hlídky. A. Dubček byl v době SNP dvakrát raněný. "

Zdroj: BENČÍK, Antonín. Téma: Alexander Dubček. Praha: Křesťanskosociální hnutí, 2012. s. 17. ISBN 978-80-87493-20-5. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:7c6e2d60-d03c-11e7-a047-005056825209

„Historický vývoj města V první polovině 19. stol. Kyrgyzii ovládla vojska kokandského chanátu, jehož vládci zde postavili pevnost Pišpek. Roku 1862 pevnost dobyla ruská vojska a začala zde vznikat osada. V roce 1878 se stala pod názvem Biškek újezdním městem. Roku 1921 zde vznikla komuna Interhelpa, kterou vytvořilo 600 občanů Slovenska, mezi nimiž byl později i mladý Alexander Dubček. V roce 1924 bylo město centrem Karakyrgyzské autonomní oblasti Ruské federace a o dva roky později již hlavním městem Kyrgyzské autonomní republiky pod jménem Frunze. V roce 1936 vznikla Kyrgyzská SSR a Frunze se stalo hlavním městem. Za 2. světové války došlo к přemístění těžkého průmyslu z evropské části SSSR do Frunze. V té době nastal jeho rychlý rozvoj a modernizace. Roku 1951 byla založena univerzita a o tři roky později Akademie věd. V 60. letech za- znamenalo město další rozvoj. Kyrgyzstán vyhlásil svou suverenitu 12. 12. 1990, jako poslední z 15 sovětských republik; hlavním městem se stalo Frunze, které již v únoru 1991 získalo zpět své původní jméno Biškek. Nezávislost země byla vyhlášena až 31. 8. 1991.“

Zdroj: ŠKŇOUŘIL, Evžen a ŠKŇOUŘILOVÁ, Romana. Hlavní města světa: (mimo Evropu). Praha: Albatros, 2002. s. 22. ISBN 80-00-01100-X. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:6d551660-68f1-11e8-943b-5ef3fc9ae867

Odchod do SSSR byl patrně tedy organizován přes Interhelpo, ve kterém se rodiče A. Dubčeka angažovali. Kolik lidí v Kirgizii zůstalo po odchodu Dubčeků zpět do Československa, příp. tam žije dodnes, asi nezjistíme. Z různých materiálů ale vyplývá, že byl určitý nátlak, aby Čechoslováci přijali sovětské občanství a to asi ne každý rád akceptoval, proto se i vracel zpět do vlasti.

Podle údajů z roku 1947 bylo v SSSR i s asijskou částí 10 Slováků na 1000 obyvatel a 60 Čechů na 1000 obyvatel. Je to ale jen odhad.

Zdroj:  Státní statistický úřad. Statistická příručka Československé republiky [na rok] 1948. V Praze: Státní úřad statistický, 1948. s. 22. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1dca4350-c68d-11e3-93a3-005056825209

„... meziválečná česká a československá emigrace zčásti souvisí s českými menšinami v SSSR, neboť s nimi mnohdy byla v úzkém styku, či po neúspěšném pokusu o začlenění do sovětské společnosti hledala u nich pomoc a někdy rozmnožila jejich řady. Máme zde na mysli emigraci ekonomickou i politickou, mezi nimiž nebývala obvykle tak ostrá dělící čára, jak bychom si s odstupem a se znalostmi následujícího vývoje dnes představovali. Hospodářské potíže na počátku dvacátých let přiměly sovětskou vládu к hledání možností, jak přivést do země kvalifikované odborníky do různých výrobních odvětví. Dekrety sovětské moci i rezoluce Kominterny lákaly do SSSR zemědělské i průmyslové přistěhovalce, slibovaly osvobození od daní a poplatků, výhody v dopravě a požívání stejných občanských práv jako domácí obyvatelstvo. Podmínkou pro zřizování zemědělských a průmyslových podniků bylo jen dodržení kolektivní formy jejich hospodaření. To sice zájemcům přivyklým soukromému vlastnictví a podnikání nevyhovovalo, ale v dělnických a komunistických kruzích nebudila myšlenka budování družstev nedůvěru, neboť navazovala na vlastní tradice. Nebylo tomu tak jen u nás, už v roce 1924 byly v SSSR komuny a družstva přistěhovalců nejen z ČSR, ale též z USA, Kanady, Švýcarska, Finska, Německa, Rakouska, Holandska, Maďarska, Bulharska a Turecka. К vystěhovalectví do SSSR přispívala nejen prosovětská propaganda, ale i nezaměstnanost v západním světě a omezení kvót pro přistěhovalce do USA. Před výjezdem skládali uchazeči peníze na cestovní výlohy, nákup strojů a inventáře (obvykle 5-10 tisíc Kč) a jejich zástupci jednali o podmínkách hospodaření. Známe pět družstev, jež odjela v polovině dvacátých let. Jednalo se celkem o dva tisíce československých občanů...( POLLÁK, R: Internacionálna pomoc..., c.d., s. 23-25.)

... Největší bylo družstvo „Interhelpo", které bylo vypraveno ze Žiliny ve dvou transportech (303 a 606 osob). Převažovali v něm Slováci, ale byli tam též Češi, Maďaři, Němci a Rusíni. Usídlilo se ve Pišpeku (později Frunze) v Kirgízii (k jeho členům patřila rodina Alexandra Dubčeka). Jako jediné z vystěhovaleckých družstev se věnovalo průmyslové výrobě, většinou textilní, pro niž si z vlasti přivezlo strojní zařízení. Rovněž jako jediné přetrvalo až do roku 1943, kdy bylo úředně rozpuštěno... Zmínka o neutěšených poměrech v Interhelpu je ve zprávě zástupce ČSR v Moskvě Josefa Girsy z roku 1926, který do Pišpeku vyslal svého obchodního přidělence na inspekci. Zjištěná fakta stála v ostrém protikladu vůči pozdějším relacím československých komunistických intelektuálů, kteří navštěvovali družstva a komuny a psali o nich optimistické reportáže (J. Fučík, P. Jilemnický, zprvu i J. Weil). (Prameny: VALÁŠKOVA, N.: Češi v Rusku, c.d., s. 39; KRBA, J.: Vystěhovalecké družstvo Interhelpo..., c.d., s. 97. 256 FILIP, Z.-FILIP, J.: Tam na východě..., c.d., s. 17. 257 POLIAK, R: Internacionálna pomoc..., c.d., s. 219,284. 258 FILIP, Z.-FILIP J.: Tam na východě..., c.d., s. 18. 259 URBAN, R.: Na Sibiř?, c.d., s. 14-22. 73).

Čerpáno z: BORÁK, Mečislav. České stopy v gulagu: z výzkumu perzekuce Čechů a občanů ČSR v Sovětském svazu. Opava: Slezské zemské muzeum, 2003. s. 73. ISBN 80-86224-41-4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:bcb895e0-12ab-11e6-8205-5ef3fc9ae867

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

Praha

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

13.01.2022 15:07