-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den. Obracím se na vás s dotazem: Jak to bylo v 70tých létech - pokud dítě do kojeneckého ústavu (popř. DD) dostalo jen dopis, pohled 1x za rok nebo jej biol. rodič navštívil párkrát do roka, počítalo se to jako zájem o dítě ze strany biol. rodiče, nebylo tak právně volné a nebylo tak možné nabídnout jej k adopci? Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
umisťování dětí a nezletilých do ústavní péče (dětských domovů, kojeneckých ústavů) bylo v období normalizace vedeno více faktory – vedle skutečné neschopnosti rodičů se o vlastní dítě postarat byly jako důvody předkládány též „zaměstnání rodičů, které brání řádné výchově dětí“ nebo „poskytnutí špatných vzorů“ (KOCHOVÁ, 2018). Velké množství dětí v zařízeních pobývalo z politických důvodů. (ŠŤASTNÁ, 2023) V případech, kdy se jednalo o odejmutí dítěte pro „potrestání“ režimně nepohodlného občana, nehrála pravděpodobně roli ustanovení v platném zákoně o rodině (94/1963, Sb.) a takovéto případy nelze jednoduše zpětně charakterizovat.
Pro ostatní případy se ovšem měl institut osvojení dítěte (tedy Vámi zmiňované „nabídnutí“ dítěte k adopci) řídit v dané době zákonem o rodině, případně doprovodnými vyhláškami. § 68 zákona stanovoval výjimku z nutnosti souhlasu k osvojení dítěte zákonným zástupcem:
a) jestliže rodiče neprojeví nejméně po dobu jednoho roku o dítě opravdový zájem, který by jako rodiče projevit měli, nebo
b) jestliže rodiče dají přivolení k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Přivolení předem je možno dát ústně do protokolu před soudem nebo před národním výborem.
Tedy podle zákona bylo vyžadováno projevení zájmu alespoň jednou ročně, poté již pravděpodobně záleželo na posouzení konkrétní aktivity, zda bylo možné klasifikovat jako „opravdový zájem“. Když byli zákonní zástupci aktivnější a o dítě se zajímali více, bylo třeba k osvojení dítěte jejich souhlasu. (§ 67)
Jak vyplývá z dostupných publikací a studentských prací, preferovanou náhradní péčí v komunistickém Československu byly dětské domovy, nikoliv adopce (osvojení) – kromě ekonomických důvodů se tak postupovalo též pro zajištění „politického“ aspektu výchovy (viz naše odpověď týkající se adopce dětí v 60. letech: https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/adopce-deti-v-60-letech).
KOCHOVÁ, Julie. Ústavní péče v Československu po roce 1948. Praha, 2018. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. [online, cit. 13. 9. 2023] Dostupné z: https://is.muni.cz/th/xijog/
SOUČKOVÁ, Michaela. Problematické aspekty spojené s procesem adopce v České republice. Praha, 2014. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, s. 22-27. [online, cit. 14. 9. 2023] Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/70586
ŠŤASTNÁ, Barbora. Modlila jsem se, aby mě Bůh z děcáku vysvobodil, ale nic se nedělo. Pametnaroda.cz [online, cit. 13. 9. 2023] Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/[…]ysvobodil-ale-nic-se-nedelo
ŠŤASTNÁ, Vlaďka. Jak dlouho trvá adopce dítěte z dětského domova [odpověď právní poradny]. Bezplatnapravniporadna.cz, 28. 12. 2016. [online, cit. 14. 9. 2023] Dostupné z: https://www.bezplatnapravni[…]tete-z-detskeho-domova.html
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. Dostupné online: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-94/zneni-0
Zákon č. 210/1998 Sb., o rodině. Dostupné online: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-210/zneni-0
Právo
--
Národní knihovna ČR
14.09.2023 11:53