-
To se mi líbí
-
Doporučit
Jaká byla reakce v britské Labouristické straně na nástup Hitlera k moci v roce 1933. Zda strana nahlížela na dění v Německu v souvislosti s Hitlerovým nástupem pozitivně a nebo se naopak obávala směru německé politiky v souvislosti se šířícím se strachem o mír a bezpečnost v Evropě.
Dobrý den,
jako odpověď na Váš dotaz citujeme část knihy Dějiny Británie: "Na počátku třicátých let zůstávala nálada veřejnosti pasivní , a to i po nástupu Hitlera v Německu v lednu 1933. Britský labourismums byl zaměřen pacifisticky, až na výjimky, jako byl Ernest Bevin a Svaz dopravních dělníků. Odmítal hlasování o zbrojních odhadech, na němž měla zájem pravicová Národní vláda. Na socialistické levici seděli zastánci Lidové fronty jako sir Stafford Cripps, kteří naléhali na potřebu svazku se Sovětským svazem a tvrdili, že jen socialismus může být při mezinárodních neshodách skutečným lékem. Většina konzervativců naopak dobrodružné zahraniční politice nijak nepřála, zvláště proto, že Baldwin ujistil lid, že v případné budoucí válce by nebyla žádná účinná obrana možná, neboť by ji rozhodly převážně letecké síly. Bombardér vždy nějak pronikne. V řadách konzervativců se nenašlo přílišné nadšení pro podporu autority Ligy národů v době krizí v Mandžurii v roce 1931 či Habeši v roce 1935. Na pravici se našli tací, zejména mezi tiskovými lordy, kdo prohlašovali, že Velká Británie a Hitlerovo Německo mají společné zájmy a spojuje je teutonský rasový původ a antikomunismus. Různorodá skupina politiků a žurnalistů našla útulek v zámku lorda a lady Astorových na břehu Temže v Clivedenu nedaleko Marlow. Šířily se zprávy, že je zde mysl ministerstva zahraniční obrácena sympatizujícími směry.
Když konečně nastala příležitost k akci, veřejné mínění se nevzrušilo. Hitler vpochodoval počátkem roku 1936 do Porýní a přímo tak porušil versailleskou dohodu. Avšak jen pár hlasů, například osamoceného a neoblíbeného Winstona Churchilla, volalo po vojenské odpovědi Velké Británie. Už dříve britská veřejnost jako obvykle, i když s velkými rozpaky, podpořila politiku apppasementu Ministerstva zahraničí, která následovala po italské invazi do Habeše. Ve skutečnosti Britové Itálii dovolili okupovat starobylé císařství v africkém rohu, aniž by se nějak výrazně hospodářsky či politicky angažovali. Závazky učiněné Lize národů a duchu kolektivní bezpečnosti byly formální, ale přece jen něco znamenaly. Během habešské krize byl veřejnosti předhozen jako oběť ministr zahraničí sir Samuel Hoare, bylo však jasné, že appeasement vůči režimu Mussoliniho byl kolektivním rozhodnutím vlády. Záznamy, které máme nyní k dispozici, tyto závěry potvrzují. Ať tak či onak, Hoare se několik měsíců na to stal bez problémů znovu členem vlády. Také v případě Španělska, kde byla levicová demokraticky zvolená vláda vystavena invazi pravicových nacionalistických sil na čele s generálem Frankem, již později vojensky podpořily Itálie a Německo, zaujala britská vláda pevnou pozici "nevměšování", i když to znamenalo následné svržení demokracie ve Španělsku. Nástup mocného Nevilla Chamberlaina v říjnu 1937 , sebejistého člověka snažícího se o aktivní a pozitivní pracovní přístup k fašistickým diktátorům, na rozdíl od Baldwinova pasivního smířlivého stylu, potvrdil rostoucí evropské rozpoložení nijak se nevměšovat. Tuto politiku aktivně podporovaly klíčové postavy státní správy jako sir Horace Wilson a sir Neville Henderson (velvyslanec v Berlíně).
Nálada veřejnosti na různých úrovních se však začala měnit. Dokonce i vláda začala přemýšlet o potřebě celkové národní obrany, a to zejména vzdušné. Rokem 1935 počalo vytváření nových vzdušných sil na bázi bombardovacích letadel, což podpořila nejnovější technika vložená do "radaru" a dalších protiletadlových obranných systémů. Díky lidem jako byl Tizard a jeho soupeř Lindemann, se na chodbách moci dal opět sporadicky zaslechnout hlas vědeckého vývoje. Roku 1937 program nového vyzbrojování už zcela jasně běžel, navzdory tlaku ministerstva financí , jež vyjadřovalo obavy z jeho vlivu na platební bilanci. Nyní je známo, že došlo k neveřejnému navázání řady finančních svazků se Spojenými státy, což by samo o sobě zaručilo, aby Británie, nacházející se stále ještě v tíživé finanční situaci, mohla zahájit program zbrojení. Veřejné mínění bylo hluboce a ve velkém rozsahu zasaženo událostmi občanské války ve Španělsku. Nebyli to jen básníci jako Auden nebo prozaici jako George Orwell, ale také stovky britských dělnických dobrovolníků, kdo bojovali na straně interbrigád, a zamířili k ideám internacionalismu. Britské názory ovlivnily též židovští uprchlíci z Německa informující o realitě Hitlerova režimu a antisemitismu. Dokonce i odborový předáci na labouristické levici jako Bevin a Citrine se energicky odvrátili od neopacifistických labouristických politiků , kteří odmítali ozbrojenou pomoc odborovým a dělnickým skupinám drceným ve fašistickém Německu a Rakousku. Chamberlain udržoval rovnováhu jen s obtížemi o to většími, že byl premiérem, jemuž chyběla přizpůsobivost a pružnost. " Zdroj: MORGAN, Kenneth O. a kol. Dějiny Británie. 2., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 656 s. Dějiny států. ISBN 978-80-7106-432-9.
Citace z dalšího zdroje:
" V průběhu třicátých let musela Británie stále častěji řešit své problémové vztahy s agresivními a rozpínavými státy. Britské zájmy a světový mír v tomto období ohrožovalo například japonské tažení do Mandžuska (1931) a Číny, italská invaze do Etiopie (1935) nebo Německo, které bylo po Hitlerově nástupu k moci (1933) odhodlané odmítnout versailleský diktát. Hospodářskou krizí uvláčený svět ještě potemněl vyhlídkou na válečná zvěrstva a šíření totalitní vlády. Společnost národů ukázala, že není schopná zavést efektivní sankce, a velké mocnosti včetně Británie proti agresorům prakticky nevystupovaly. Baldwin s Chamberlainem přijali vůči diktátorským režimům ústupkovou politiku takzvaného appeasementu, za kterou si od té doby vysloužili lavinu kritiky. Jejich pozice ale z pohledu Spojeného království dávala smysl.
Britové byli vyhlídkami na další válku zděšení. Každý, kdo tvrdil, že by se země měla na podobný konflikt připravit a zakročit proti Hitlerovi a Mussolinimu silou byl jistou dobu označován za válečného štváče. Dělnické straně byla myšlenka války cizí. Ze všech lidí různého politického vyznání si zrůdnost nacistického režimu plně uvědomovala jen hrstka. Chamberlain a vůdci labouristů chtěli vybudovat lepší Británii. Chamberlain chtěl další peníze pro nemocnice a školy, a žárlil na výdaje na obranu státu. Hitlera politická elita považovala za sprostého rychlopolitika, ale všichni očekávali, že se jako hlava státu bude držet konvencí.
Podle mnoha lidí byla Versailleská smlouva k Německu příliš tvrdá. Spojené státy se stáhly do izolacionismu a Francie se schoulila do defenzivního klubíčka, ze kterého mohla jen těžko zasadit ofenzivní ránu. Mnozí konzervativci brali Hitlera jako bariéru mezi západem a komunistickým Ruskem. Říkali si, že i vzteklý pes je dobrý hlídač a válka mezi totalitními mocnostmi by je mohla natolik vyčerpat, že by zažehnala další nebezpečí. A konečně si Britové jakožto vítězové první světové války neuvědomovali, jak hluboký je vztek poražených a jak moc jsou přístupní všem radikálním myšlenkám.
John Charmley, Maurice Cowling a další revizionisté tvrdí, že Británie mohla sjednat mír s Německem a ušetřit si ztrátu moci a postavení, kterou utrpěla po válce. Jako hlavního viníka trvajícího na odporu proti Hitlerovi označují Churchilla. Ten ovšem už v roce 1935 napsal v dopise své ženě, že " kdyby pokračovala velká válka, byl by konec světa." Věděl, že válka bude s největší pravděpodobností znamenat konec impéria, a přesto věřil, že čest a prostá lidská slušnost tuto oběť vyžadují. Churchill považoval Hitlera za amorálního tyrana s ambicemi ovládnout celý svět. I kdyby se podařilo uzavřít dočasný mír, Británie by nemyla nikdy opravdu nezávislá v delším horizontu by skončila jako otrok nebo spolupachatel zrůdných zločinů. Hitler měl zájem o jaderné zbraně a kdyby jeho hegemonie zůstala delší dobu bez soupeře, mohlo dojít k holokaustu nepředstavitelného měřítka. Ozbrojení Porýní nechala Británie bez povšimnutí. Proti Anšlusu Rakouska lehce protestovala a následně byla němým svědkem německého bombardování španělských měst. Chamberlainovi vážně zatrnulo, když začal Hitler vyhrožovat válkou, pokud mu Československo nepostoupí Sudety. Premiér odletěl do Německa, kde se několikrát setkal s Hitlerem a společně se zástupci Francie a Itálie (nikoliv ovšem Československa)nároky projednal. Hitler nakonec dosáhl svého a 29. září 1938 na konferenci v Mnichově získal Československo, aniž by musel válčit s Francií či Británií. Jeho slib, že se spokojí se Sudety a zbytek státu nechá na pokoji, byl brzy zapomenut. Chamberlain sice odletěl domů a prohlašoval, že se mu se ctí podařilo udržet mír, ale Churchill ho varoval: " Nacházíme se na pokraji katastrofy prvního řádu." Většina Bitů si oddechla a král, zastánce appeacementu, udělal nejhorší rozhodnutí své vlády, když se objevil na balkóně Buckinghamského paláce s premiérem za zády.
Zdroj: WASSON, Ellis Archer. Dějiny moderní Británie: od roku 1714 po dnešek. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 429 s. ISBN 978-80-247-3267-1.
Další literatura:
* PEPRNÍK, Jaroslav. Úvod do dějin a kultury Velké Británie: Určeno pro posl. filosof. a pedagog. fak. 1. vyd. Praha: SPN, 1970. 210 s. Učební texty vys. škol.
* DAVIS, Richard. Anglo-French relations before the second world war: appeasement and crisis [online]. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave, in association with King's College, London, 2001. Studies in military and strategic history [cit. 2014-05-27]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10047981.
* PRICE, Christopher. Britain, America and rearmament in the 1930s: the cost of failure [online]. Houndsmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave, ©2001 [cit. 2014-05-27]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10044852.
* Facing fascism: the Conservative Party and the European dictators, 1935-1940 [online]. London: Routledge, 1997. Routledge studies in modern European history [cit. 2014-05-27]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10057265.
Politické vědy. Vojenství
--
Národní knihovna ČR
06.06.2014 13:59