-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
Zajímal by mě původ velikonoční pověry, že pokud nemáte na Květnou neděli něco nového, může vás pokakat (ublížit) beránek. Nikde se mi bohužel nepovedlo dohledat, proč má být trestem právě exkrement od beránka. Poraďte prosím :).
Děkuju
Dobrý den,
hledané úsloví je nejspíš spojeno s ústředním motivem velikonočních svátků: zmrtvýchvstáním Ježíše, s ideou obnovení, nového života, čistoty. V lidových tradicích a jako součást církevních rituálů se v období Velikonoc očišťovaly a světily předměty i pokrmy, bylo zvykem důkladně uklidit obydlí, provádět množství očistných rituálů atd.
Vzhledem k významu Velikonoc a slavnosti Vzkříšení v kontextu celého liturgického roku bylo zvykem nosit do kostela ten nejpěknější oděv. Důraz se kladl především na oblečení dívek, „aby přistupovaly k velikonočním obřadům v novém, čistém, alespoň zčásti bílém odění: na Chodsku chodily na Vzkříšení v oděvech svatebních družiček s věnečky na hlavách, na Slovácku by dívka bez nové ,fěrtušky‘ nebo jiné části svátečního kroje do kostela na Vzkříšení nešla (neboť by pro výsměch ostatních ,nesla kostelníka‘, na Liberecku by ji ,pokakal beránek‘). (…) Ukázat se na Vzkříšení v novém oděvu vyjadřovalo navenek myšlenku velikonoční obnovy a patřilo k normám společenského chování města i vesnice, místy platným dodnes.“ (Velikonoce v české lidové kultuře, s. 168-169.)
Oblékání do nového šatu, aby beránek nositele „nepokakal“ či „nepočůral“ souviselo s večerními bohoslužbami na Bílou sobotu a (zejména) s mšemi na Boží hod velikonoční, nikoliv s bohoslužbami na Květnou neděli – „květnou“ se nazývá poslední neděle čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi, kterou začíná pašijový (svatý) týden.
Přesné údaje o tom, proč se v úsloví používá zrovna beránek, literatura neuvádí, můžeme se o tom tedy pouze dohadovat:
* Beránek jako symbol je součástí Písma („beránek Boží“, „Beránek“):
„Nazítří vidí, jak k němu přichází Ježíš, a říká: ,Ejhle, beránek Boží, který snímá hřích světa.‘“
„(…) Vytáhnou do boje proti Beránkovi a Beránek spolu s těmi, kdo mu náleží, s povolanými, vyvolenými, věrnými, je porazí, neboť on je Pán pánů a Král králů.“
„Město se může obejít bez sluneční i bez měsíční záře, neboť je ozářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek.“
(Bible, český překlad Jeruzalémské bible, 2010, s. 914, 1061)
* Ještě předtím se beránek vyskytoval také jako obětní pokrm v kontextu židovského velikonočního svátku, který byl připomínán na oslavu záchrany národa Izraelitů před vyvražděním egyptské země. Aby Jahve rozeznal obydlí Izraelitů, které měl ušetřit, pomazali Izraelité dveře svých domů právě krví beránka. (Exodus, op. cit., s. 57) A na poslední večeři před ukřižováním připravili učedníci Ježíšovi – beránka – obvyklý pokrm židovských Velikonoc. (Evangelium podle svatého Marka, op. cit., s. 880)
* Beránek patřil tradičně v českých, moravských i slezských zemích na velikonoční stůl: jako pečené maso, anebo jako moučník tvarovaný do formy beránka. Vyskytoval se tedy při oslavách Velikonoc na našem území nejpozději od 19. století, odkdy se lze spolehlivě odkazovat na etnografický výzkum (konkrétní zapojení „tradičních“ pokrmů, tak, jak je uvádí literatura, se pak muselo odvíjet od společenské příslušnosti, movitosti rodin a lokality, v němž se Velikonoce slavily).
Vysvětlení, proč se uvádí zrovna „pokakání“ beránkem rovněž nemáme přesně podložené, nicméně můžeme vycházet z prvků, jež byly nedílnou součástí společnosti od středověku: potřísnění exkrementy bylo chápáno jako znesvěcení a též profanace svatého (hojně se tyto mechanismy vyskytují např. ve středověkých fraškách).
FROLCOVÁ, Věra. Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. 277 s. ISBN 80-7021-503-8.
1. část. Leden – srpen, in Český rok na vsi a ve městě: [české a moravské zvyky, svátky, tradice, pověry, pranostiky, zábava, radost z vaření a jídla, tajemné příběhy a dávné legendy]. Akcent. 305 s. ISBN 80-7268-277-6.
VONDRUŠKA, Vlastimil a SKÁLA, František. Církevní rok a lidové obyčeje, aneb, Kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. České Budějovice: Dona, 2005. 96 s. ISBN 80-7322-075-X.
HALAS, František X., HALASOVÁ, Dagmar a DUKA, Dominik. Bible: český překlad Jeruzalémské bible. V Praze: V Kostelním Vydří: Euromedia Group, 2010. 1069 s. ISBN 978-80-7195-525-2.
LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 341 s. ISBN 80-7106-525-0.
FROLEC, Václav a KABÁTOVÁ-TÁBORSKÁ, Zdenka. Prostá krása: deset kapitol o lidové kultuře v Čechách a na Moravě. Praha: Vyšehrad, 1984. 301 s.
https://dvojka.rozhlas.cz/p[…]lecneho-s-vypraskem-7492604
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
19.04.2022 08:00
Jedním z velikonočních zvyků je nepsané pravidlo, že by každý měl dostat něco nového na sebe, aby ho nepokakal beránek.
Tento zvyk se váže ke stejnému období a je určitým zkomolením původního děje.
Když se totiž židé chystali utéci z Egypta, tak dostali pokyn, aby podřízli beránka a jeho krví označili své domy, aby je Hospodin poznal. Na počest této události potom židé vždy o Velikonocích v chrámu podřízli beránka. Pomocníci zezadu drželi živého beránka, kněz mu podříznul hrdlo a krev vypustil na obětní oltář. A chudák beránek ty pomocníky bolestí vždy pokakal, proto si potom museli vzít na sebe čisté oblečení.....