-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,měl bych dva dotazy:
1/nemůžu se dopátrat po nějakých podrobnostech ohledně
A.J.Sokola,spolupracovníka A.Rašína a spoluzakladatele strany Radikálně
státoprávní.Je možno o něm a o této straně dopátrat nějaké podrobnější
informace?Např. rok a místo narození,studium apod.
2/další dotaz se týká vynálezců ruchadla br.Veverkových.Z obecní kroniky
obce Býštˇjsem se dozvěděl,že František Veverka jedno období působil v této
obci.Je možné získat podrobnější informace?Dále by mě zajímal původ br.
Veverků.Narodili se sice v Rybitví u Pardubic,ale se se přistěhovala rodina
někdy kolem roku 1750,nešel jsem o tom zmínku bohužel bez uvedení zdroje.Je
možné v literatuře o tom něco najít?
Dobrý den,
A.J.Sokola se nám bohužel nepodařilo nalézt, v souvislosti s Aloisem Rašínem se však velmi často objevuje novinář, nakladatel a politik Karel Stanislav Sokol (5.10.1867 Heřmanův Městec - 20.3.1922 Praha). K.S.Sokol byl synem Josefa Sokola, známého učitele, vlastence a poslance říšské rady za mladočeskou stranu. Po absolvování gymnázia začal K.S.Sokol na podzim 1889 studovat na pražské filozofické fakultě. Za článek zaměřený proti prof.
J.Kvíčalovi byl v roce 1890 na dva roky vyloučen ze studia, vzdělání dokončil na filozofické fakultě ve Vídni. Na přelomu 80. a 90. let 19.století patřil mezi vůdce pokrokového hnutí mládeže, v procesu s Omladinou v únoru 1894 byl odsouzen k trestu dva a půl roku těžkého žaláře.
Po rozpadu pokrokového hnutí stál v čele nacionálně radikálního proudu bývalých pokrokářů, kteří v roce 1899 založili státoprávní stranu. V následujících letech prošel několika stranami a byl poslancem před i po roce 1918. Významná byla také jeho novinářská a vydavatelská činnost, od roku 1890 vydával Vzdělávací bibliotéku, sám také překládal a napsal několik publikací. Více informací o K.S.Sokolovi naleznete v některých slovnících,
např.:
* TOMEŠ, Josef. Slovník k politickým dějinám Československa 1918-1992. Praha
: Nakladatelství Budka, 1994. s. 186. ISBN 80-901549-2-1.
* Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Prachatice : Rovina, 1992. s.
289-290. ISBN 80-900810-2-9. Vydání z roku 1996 je volně přístupné na http://www.libri.cz/databaze/kdo18/index.php.
* TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX.století. III. díl, Q-Ž.
Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. s. 166. ISBN 80-7185-247-3.
* Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.
23.díl, Schlossar-Starowolski. Praha : J.Otto, 1905. s. 615.
* Ottův slovník naučný nové doby : dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému. Díl 6, Sv. 1. Praha : Novina, 1940. s. 96.
Radikálně státoprávní strana, respektive radikálněstátoprávní směr je patří do českého národněliberálního politického tábora, řazen je mezi tzv.
pokrokáře. Počátky pokrokářského hnutí spadají do poloviny 80.let 19.století, kdy se šířil českými gymnázii a posléze i dalšími středními školami. Mezi organizátory hnutí patřili např. i Ant.Hajn, A.Rašín, Karel Stanislav Sokol a řada dalších. V Časopise českého studentstva byl postupně od června 1890 do ledna 1891 publikován program českého studenstva, jehož hlavním autorem byl Antonín Hajn. Hajnovy závěry umožnily pokrokářům, aby se opravdu 6.2.1891 ustanovili jako strana, i když v pravém smyslu slova stranou nebyli. Na zakládací schůzi bylo rozhodnuto, že v březnových volbách pokrokáři podpoří mladočechy a že vstoupí do Národní strany svobodomyslné (označováné také jako mladočeská strana) jako samostatná skupina, respektive frakce. Oficiálně se nazývali pokroková strana. V letech 1894-1895 se pokrokáři rozdělili zhruba do čtyř vyhraněných proudů, jeden z nich představovala historickostátní pravice A.Rašína a K.S.Sokola, druhým byl přirozenoprávní střed bratrů Hajnových. Už v říjnu 1895 se vyhrotily vážné rozpory mezi A. Rašínem a Antonínem Hajnem, kandidáty na vůdčí postavení v tzv. pokrokové straně. Po odchodu části příslušníků pokrokové strany uzavřeli Rašín s Antonínem Hajnem dočasný kompromis a svou frakci reorganizovali v radiálněpokrokový směr mladočeské strany, který vedl Rašín.
Vnitrostranickou krizi rozpoutal Rašín v důsledku Hajnova postoje k připravovaným volbám vypsaném na 12.3.1897. Rašín nepovolil otisknout v Radikálních listech Hajnovu rezoluci pro sjezd důvěrníků směru konaný 13.2.1897. Antonín Hajn měl většinu mezi důvěrníky a podporu členské základny, ale správní rada družstva Neodvislost, která směr financovala a získala v něm proto rozhodující postavení, se na schůzi 28.2.1897 postavila proti němu. Hajn proto naznačil, že se pokusí zorganizovat vlastní novou politickou strau s vlastnímmi novinami.
Na společné schůzi vydavatelského družstva Neodvislost a zbytku vedení bývalého radikálněpokrokového směru mladočeské strany 31.3.1897 byl A.Rašín schválen jako šéfredaktor Radikálních listů, směr byl přejmenován podle jeho návrhu na radikálněstátoprávní směr a o funkci předsedy směru bojoval s Karlem Baxou. Za hlavní cíl svého směru Rašín vzápětí nato vyhlásil v novinách "státoprávní radikalismus". Ostře vystupoval proti sociálním demokratům, proti vládnímu oportunismu Kaizlova typu a hájil zájmy českého podnikání. Ve směru se vyhraňoval antisemitismus, u Rašína, J.Třebického a J.Preisse modifikovaný v asemitismus čili bezžidovství. Paralelně narůstal sklon k národnostní nesnášenlivosti, k šovinismu. Rašín s Preissem se však neodklonili od mladického zápalu pro postupný sociální vývoj. V roce 1897 dal Rašínův směr podnět k vytvoření Klubu mladých, který byl propojený s uměleckou sférou a Politického klubu Neodvislost. Za prosincových bouří v roce 1897 stál "radikálněstátoprávní směr" na krajně nacionalistickém stanovisku. Hluboký a neřešitelný rozpor mezi radikálněstátoprávním směrem a mladočechy vyvrcholil v okamžiku, kdy Národní strana svobodomyslná z taktických důvodů ignorovala na podzim 1898 státoprávní kandidáty do městského zastupitelstva v Praze, nevolila je, a dokonce proti nim na Novém Městě vystavila vlastní kandidátku. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se od ní Rašínova, Sokolova a Baxova frakce odštěpí. Sjezd důvěrníků směru 19.2.1899 rozhodl o přeměně radikálních státoprávníků v samostatnou Českou stranu státoprávní. Její název se v literatuře vytrvale zaměňuje se zaniklým
směrem, což činili sami pokrokáři. Program strany koncipoval K.S.Sokol,
její první předseda, s K.Baxou, druhým mužem ve straně, J.Škábou, Ant.Sobotkou a Václavem Hrbkem. Po roce 1901 státoprávní strana přestala plnit samostatnou politickou úlohu, vzhledem k omezené členské základně nemohla realizovat svůj program. V dubnu 1908 proběhla její fúze se radikálněpokrokovou stranou Antonína Hajna, v této fúzi byla státoprávní strana v pozici slabšího partnera.
Více informací o tomto politickém uskupení včetně odkazů na literaturu naleznete v knize "Politické strany":
* MALÍŘ, Jiří; MAREK, Pavel a kol. Politické strany : vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. I.díl, Období 1861-1938. Brno : Nakladatelství Doplněk, 2005. s. 313-340. ISBN 80-7239-178-X. Literatura ke kapitole Pokrokáři.
Odpověď na Vaši druhou otázku Vám zašleme v průběhu tohoto týdne.
Dobrý den,
bohužel se nám v dostupné literatuře nepodařilo najít žádnou zmínku o tom, že by František Veverka část svého života působil v Býšti. Vedle rodného Rybitví je u Františka Veverky zmiňována ještě obec Břehy a Přelouč. Po smrti své první ženy Marie (Magdaleny) Acksteinové v září 1838 se František Veverka ještě jednou oženil s Annou Pernerovou z Lohenic. V novém svazku však nebyl štastný, Anna se nestala dobrou hospodyní a stav manželství se projevoval i v chodu Veverkova hospodářství. Po vzájemném obviňování, kdo je příčinou neshod, nakonec došlo k usmíření s tím, že Anna bude přibrána do spoluvlastnictví rybitevské usedlosti č.1 a rodiče Anny postoupí F.Veverkovi barák čp. 33 v Lohenicích. Hospodářská situace Františka Veverky se však nezlepšovala a proto nakonec ustoupil přání Anny být blíže jejím rodišti, svůj statek č.1 v Rybitví prodat v roce 1844 Josefu Kořínkovi a koupil menší živnost č.13 v Břehu u Přelouče, za kterou zůstal ještě z poloviny dlužný.
Veverkovi se však vedlo špatně i v menší živnosti. Na jaře 1847 vyhořel, zůstala stát jen stodola a v témže roce byl nucený postoupit svou živnost do nájmu a rodinu živil pouze z toho, co zbylo z nájmu po odečtení veškerých pohledávek. Před svou smrtí se František Veverka přestěhoval do podruží v Přelouči, kde také v únoru 1849 zemřel v domě č. 222, staré přeloučské katovně a pohodnici za městem při cestě do Pardubic. Ani jeho bratranec Václav nehospodařil ve své kovárně v Rybitví č.10 úspěšně, živnost prodal již před rokem 1838 a odstěhoval se do vsi Bukovina u Opatovic nad Labem, kde zemřel v únoru 1849 a pochován byl na hřbitově ve Dřítči.
Jiří Veverka, dědeček Františka a jeho bratrance Václava, pocházel ze vsi Roudnice, která byla tehdy nejsevernější obcí pardubického panství, v Rybitví seobjevuje v roce 1746. Podrobnosti naleznete na stránkách Rybitví (http://www.rybitvi.cz/o-obci-rybitvi/slavni-rodaci-rybitvi.html), zde uvedený text nejspíše pochází knihy "Ruchadlo - vynález bratranců Veverkových". Další informace jsou pak uvedené i na http://www.rybitvi.cz/o-obci-rybitvi/vynalez-ruchadla-bratranci-veverkove.ht
ml.
použitá literatura:
* SOVA, František Vratislav. Vynálezci ruchadla : slavnostní upomínka hosp.
spolku pro okresy pardubský, holický a přeloučský při odhalení pomníku bratranců Veverků v Pardubicích. V Pardubicích : Hospodářský spolek, 1883.
s. 9-27. Kniha je volně dostupná v digitální knihovně Kramerius (http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/12518223), pro prohlížení je nutné nainstalovat plug-in DjVu (http://www.celartem.com/en/download/djvu.asp).
* VEVERKA, Josef. Stalo se v Rybitví. In JUNGWIRTH, Josef. Ruchadlo - vynález bratranců Veverkových. Pardubice : Vydavatelství MZLVH, 1964. s.
12-20.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
06.09.2010 09:51