-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý večer,
již několikrát jsem se setkal s různým pravopisem slov končících na "c". Ve většině případů si s tím intuitivně poradím a je to správně, ale nyní mám problém s pravopisem slova "Babica" (přijímení). Na internetu lze vyhledat jak variantu s "y", tak s "i". Nemohu si pomoci, ale když někdo napíše na konci měkké "i", je mi to vyloženě nepříjemné. Jak je to tedy doopravdy?
Děkuji.
Dobrý den,
na skloňování příjmení Babica, které není v příručce uvedeno, se vztahuje stejné pravidlo jako na příjmení Nohavica a tady Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR http://prirucka.ujc.cas.cz říká:
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=321&dotaz=jm%C3%A9na%20osobn%C3%AD%20na%20a
Jména zakončená ve výslovnosti i v písmu na -a
(Ondra, Hůla, Maxa, Gargantua, Baroja, Váša, Nohavica, Borgia, Lorca, Mantegna, Ma) Jména zakončená ve výslovnosti i v písmu na -a skloňujeme podle vzoru "předseda" (Ondra, Jarda, Svoboda, Hůla, Maxa, Gargantua, Mircea, Baroja [barocha], La Mancha [manča], japonské jméno Akutagawa - 2. p. Ondry, Jardy, Svobody, Hůly, Maxy, Gargantuy, Mircey, Akutagawy). Pokud koncové hlásce -a předchází měkké souhláskové písmeno či i/y, je ve 2. p. koncovka -i (Váša, Váňa, Baťa, Nohavica, Goya [goja], Borgia [bordža], Mantegna [manteňa], Maria, García - 2. p. Váši, Váni, Bati, Nohavici, Goyi [goji], Borgii [bordži], Mantegni [manteni], Marii, Garcíi).
Liší-li se psaná a vyslovované podoba (v psané podobě je měkké písmeno, které se vyslovuje tvrdě, či tvrdé písmeno, které se vyslovuje měkce), volíme koncovku podle podoby grafické: Např. je-li před koncovkou v grafické podobě měkké písmeno a v podobě vyslovované tvrdá souhláska, píšeme v koncovce 2. p. -i (Baroja [barocha] - 2. p. Baroji [barochy]). Je-li naopak před koncovkou v grafické podobě tvrdé nebo obojetné písmeno, které vyslovujeme měkce, píšeme v koncovce 2. p. -y (Klimsza [klimša], španělská jména La Mancha [manča], Zorilla [zorylja] - 2. p. Klimszy [klimši], La Manchy [manči], Zorilly [zoryly/zorylji]).
Pokud koncovce předchází v písmu -c-, které se čte jako [k] (Lorca [lorka], Sica [sika]), v nepřímých pádech obvykle zaměňujeme v grafické podobě -c- za -k- (2. p. Lorky, Siky). Objevují se však i podoby, které zachovávají -c-, pokud pisatel chce, aby čtenář z příslušného tvaru mohl odvodit podobu v 1. p. (2. p. Lorcy, Sicy). Vzhledem k tendenci současné češtiny, aby ze všech pádových tvarů daného jména byla rozpoznatelná jeho základní podoba, se dnes stále více prosazuje (zvláště u méně známých jmen) spíše druhý postup. Viz kapitola Psaní i - y po písmenu c.
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=252
Jména se souhláskou -c, -č, -š, -ž na konci tvarotvorného základu; typ skica, gejša K podvzoru gejša patří obecná jména na -ca, -ča, -ša, -ža: např: skica, čača, čiča (nápoj), dača, arakača, viskača, gutaperča, gejša, rikša (vozík), gandža (psáno též ganja), nindža (psáno též ninja), z domácích slov káča (z osobního jména Káča), popř. domácká slova jako číča, babča, mamča, úča. Skloňují se podle vzoru "žena" v jednotném i množném čísle; odlišují se jen pravopisem - místo koncovky -y mají po měkké souhlásce -i: káči, skici, viskači, gejši. Vlivem měkké souhlásky na konci tvarotvorného základu pronikla do 3. a 6. p. j. č. vedle pravidelné koncovky -e rovněž koncovka -i podle vzoru "růže", a to u apelativ (s výjimkou slova skica) i rodných jmen. Ve 3. a 6. p. j. č. jsou tedy dubletní tvary.
Pokud byste potřeboval podrobnější vysvětlení, obraťte se přímo na Ústav pro jazyk český AV ČR http://www.ujc.cas.cz/.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
27.05.2013 16:49